Beseda proběhla v učebně hudební výchovy. Ondra seděl u klavíru. Pak začal hrát různé písničky, které uměl zpaměti. Mně se ty písničky docela líbily. Některé byly známé. Beseda trvala necelých čtyřicet pět minut.

     Na otázku, jak se dostal k hraní na klavír, odpověděl tak, že se jako malý kluk učil u babičky. Jako samouk. Pak chodil 6 let do hudební školy v Čáslavi. Tady na základní škole v Žehušicích doprovázel ostatní třídy při besídkách. Později také hrál ve skupině Komat. Teď hraje v hudební skupině Wanastovi Vjecy. Zaujalo mě jeho vyprávění o setkání s vizážistou kapely. Na jeho doporučení si musí nechat růst vlasy, aby zapadl mezi ostatní hudebníky.

     Také hrál různé písně a my hádali, která to je.To však ještě není všechno. Také hrál písničky na přání. Když beseda skončila, byli jsme bohatší o zkušenosti staršího vrstevníka.   

     Jednoho dne ve středu se odehrála zajímavá beseda.

Ondra  nám vyprávěl vše o muzikále. Také nám zahrál pár skladeb.

Také nám řekl, že ho babička učila vážnou hudbu.         

Potom pokračoval ve škole na flétně s paní učitelkou Kubovou.

Když vyšel ze školy, založil si vlastní kapelu.

S kapelou strávil dva roky.

Potom odstoupil a dostal se do náhody s manažerem skupiny WANASTOVI VJECY a tam mu manažer dal návrh, jestli nechce hrát s nimi. Ondra návrh přijal.

Ondrova beseda byla velice zajímavá a dlouho na ni budeme vzpomínat. 

     Jednoho školního dne naší paní učitelku Ivetu Poskočilovou napadlo,že by mohla pozvat do školy mého bratra Ondřeje Podhradského na besedu. A tak můj bratr přijel. Začal vyprávět o tom, že zkusil hrát na klavír ve svých šesti letech u babičky. Také povídal o svém mládí a v jaké kapele dřív hrál. Ta kapela se jmenovala Komat. Tam hrál asi dva roky a teď bude hrát v kapele jménem Wanastovi Vjecy. Tam by měl začít hrát od prosince. Musím říct, že můj bratr je fakt fajn.

     Beseda s Ondrou Podhradským byla dobrá. Úplně na začátku nám začal vyprávět o tom, jak začínal hrát na klavír. Začal hrát na klavír u jeho babičky, protože mu pouštěla různé hudby a on se je pokoušel zahrát. Když už byl starší, doprovázel spolužáky na besídkách a hudebních soutěžích ve škole, hrál v kostele svatého Marka v Žehušicích. Později vystupoval s kapelou Komat na tanečních diskotékách. Nedávno paní učitelka poprosila Mirka, jestli by jeho bratr nemohl přijít k nám do školy nám něco zahrát. Druhý den Mirek přišel s odpovědí, že jeho bratr může přijít ve středu.

     Stalo se to jednoho krásného dne. Bylo to 24. 10. 2007 – středa. Nám a 6. třídě Ondra Podhradský prozradil, jak se učil hrát na klavír, a povídal rok po roku. Nejdříve povídal, jak jeho babička ho vedla k vážné hudbě a jak začal jen tak hrát bez not, podle sluchu.Najednou se zjistilo, že má veliký talent. Naučil se jednu písničku za druhou. Teď už si zahrál i s kapelou „Komat“. Strávil s ní 2 roky.Začal doprovázet na besídkách, v kostele svatého Marka a na tanečních zábavách. Už  je to pár let, co Ondra odvyprávěl. Zahrál nám pár pěkných písniček. Ondra nám přestal říkat názvy a my jsme je měli hádat. Pár se nám jich povedlo poznat, ale nějaké nám byly také nejasné. Poprosili jsme ho, jestli by nám nemohl zahrát písničky na přání. Ondra hraje už od svých 6 let a teď mu 1. ledna 2008 bude 20 let. To znamená, že Ondra hraje už 15 let a pár měsíců. Já si myslím, že došel už daleko a půjde ještě dál.

Sportovní úspěchy

Dne 3.10.2007 se uskutečnila v Čáslavi Okresní olympiáda v atletice.

Žáci 7. tř. velmi úspěšně reprezentovali naši školu.

Okresním přeborníkem na:60m, 60m překážek,800m se stal Martin Tomandl dále se umístil v kouli na 2. místě.

A štafeta kluků na se umístila na výborném 3. místě. Ve štafetě byli:

Martin Tomandl,David Hájek,Václav Cihlář a Jan Michálek.

Vyjádření reprezentantů:

Kamil Šibrava- "Letošní olympiáda se mi velmi líbila,rád si ji zopakuji".

Václav Cihlář- "Olympiáda se mi líbila byla zajímavá".

Martin Tomandl- "Opravdu se olympiáda povedla.Všem se moc líbila."

4.10.2007 se v Benátkách nad Jizerou zrodil další sportovní úspěch.

Na Krajském přeboru v In-line bruslích se naši žáci umístily takto:

Jan Michálek-5. místo.(na okresním kole 2.)

Martina Němečková-taktéž 5. místo.(na okresním kole 2.)

Žáci 7. tř. opravdu úspěšně reprezentují školu.

Snad se nám takto povede i nadále.

Martin Tomandl a Kamil Šibrava

Výlet do Kutné Hory

26. 9. jsme jeli autobusem do hornického muzea v Kutné Hoře.

Z autobusového nádraží jsme šli dlouhou cestou do hornického muzea.

Když jsme došli do muzea, paní učitelka vybrala peníze a zaplatila.

Potom jsme šli do dolu. Dali nám plášť, baterku a hornickou helmu.

Šli jsme 180 schodů do dolu.V dole byla veliká tma, že jsme si neviděli ani na ruku, když jsme si jí dali před oči.

Pak jsme si někde sedli a průvodkyně nám něco o dolu vyprávěla.

Potom už jsme šli ven z dolu.Ve městě jsme měli hodinu rozchod - nakupovali jsme.

Domů jsme se vrátili v 18 hodin.

     Paní učitelka nám vymyslela výlet do dolu v Kutné Hoře, který se konal dne 26. 9. 2007. Moc jsme se tam těšili, proto jsme se ve škole vůbec nesoustředili.

     Nastal den výletu.Všichni jsme se sešli na autobusové zastávce. Šli jsme z autobusového nádraží městem do dolu. Zaplatili jsme vstup. Přišla paní průvodčí. Povídala o historii dolu. Potom chtěla zjistit, jestli někdo  má fobii. Poslala nás do uzavřené místnosti. Poté jsme dostali bílé pláště s kapucou, svítilnu a helmu. Poté jsme šli  do vchodu do dolu. Sešli jsme schody. Pak nám průvodkyně řekla zajímavosti  o dolu. Šli jsme dolem. Uprostřed jsme se zastavili. Zhasli  jsme  lampy a nastala tma. To jsme se báli. Rozsvítili jsme lampy a vyšli jsme ven.

   Pak jsme se rozloučili s dolem a jeli jsme domů.

     V září jsme se vydali na výlet do hornického muzea v Kutné hoře. Nejprve jsme přijeli na autobusové nádraží. Pak jsme šli k dolům. Patnáct minut jsme čekali na průvodkyni. Seznámila nás s programem a oblékla nás do habitů-bílých plášťů s kapucou, na hlavu nám dala přilbu a do ruky baterku.

     V dolech jsme šli nejprve do levého křídla a pak jsme se vraceli do pravého.Prošli jsme nejmenším průlezem potom nejužším. Poté jsme se vraceli do hornického muzea  a svlékli jsme si habity. Potom jsme šli na náměstí a  měli jsme rozchod na jednu hodinu. Po hodině jsme kráčeli zpět na autobusové nádraží. Na autobus jsme čekali jen deset minut. Nastoupili jsme do autobusu a vystoupili jsme až na zastávce u Kačiny. Tam si nás vyzvedli rodiče a jeli jsme domů.